Komentáře

1 klikli2 klikli2 | E-mail | Web | 5. ledna 2011 v 13:25 | Reagovat

Dobrý názor,máš pravdu o živote po...je všade toho veľa,inak celkom ma zaujala tá kniha čo si čítala nepovedala by si mi ako sa volá? :) Rada by som si ju prečítala :D

2 Andy Andy | Web | 5. ledna 2011 v 21:38 | Reagovat

A co když jsme jen soubor nekonečně mnoha buněk, které vznikají a zanikají jak se jim zachce a když zaniknou, zanikne tím i celé naše myšlení... To je právě ono, bojíme se, kam se rozprchnou všechny naše myšlenky, fantazie, plány, sny...?
Vlastně mi přejde hinduistické a buddhistické smýšlení velmi vhodné snad taky proto, že se nesnaží "věřící" děsit a hnát je jako ovečky za desaterem, ale snaží se je přesvědčit v něco dobrého.

A jestli chceš opravdu znát odpověď na svou otázku tak ano, jedno balení žiletek mě "hřeje" v kapse...

3 Bloody Desire Bloody Desire | Web | 5. ledna 2011 v 22:59 | Reagovat

Ja si myslím,že to bude také isté ako keď sme neboli..Nevedeli sme o sebe a nevedeli sme čo to je "život,žiť"... :-)

4 ellie ellie | Web | 6. ledna 2011 v 11:06 | Reagovat

Nerada sa nad týmto zamýšľam, pretože sa toho desím. Pretože sa bojím že bude nič. Pretože mám s toho potom stavy úzkosti. A tak sa radšej enzámyšľam. A snažím sa veriť že je niečo. Niečo pekné.

5 Andy Andy | Web | 6. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Nedokážeš si představit, jak by ses cítila, kdyby sis tím procházela. Taky jsem to ořed pár lety nechápala.
Ono je i docela přirozené, že šťastní lidé těmi, jako jsem já, opovrhují a odsuzují nás. Jako bychom si za to mohli sami.

6 Andy Andy | Web | 6. ledna 2011 v 16:28 | Reagovat

Přijde mi směšné, že ty jsi byla vychována v křesťanství a teď ses od něj odpoutala a já, kterou naši celý život drželi od kostela jako od striptklubu teď nosím tajně pod tričkem zlatý křížek a chodím s babičkou do kostela, tak, aby na to naši nepřišli.
Jak si každý dělý co chce, no, ale co z toho ti rodiče mají?

Víš, co mě děsí? Nedokážu si dnes představit, že se celé dny nezávazně směju a mám pořád radost ze života - tu já občas mívám, světe div se, když květou tulipány a tak... =)
Ale prostě ta představa, že bych byla zase jednou z těch nevědomých "veselých" lidí, co nejsou nikdy smutní dýl než týden, mě děsí, to, že bych se stala stejně slepou, jako oni. Dnes vidím lidi, kteří působí vyrovnaně a přitom se bahní ve větších sra***ch než já, děsí mě, že pak už to neuvidím. Bojím se být zase veselá... Ehm, není to divné?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.